Amír Chosrau Dihlaví
| Amír Chosrau Dihlaví | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1253 Patiyali |
| Úmrtí | 27. září 1325 (ve věku 71–72 let) Dillí |
| Místo pohřbení | Tomb of Amir Khusro |
| Povolání | básník, filozof, spisovatel a hudebník |
| Nábož. vyznání | islám |
| Rodiče | Amir Saif ud-Din Mahmud a Bibi Daulatnaz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Amír Chusrau Jamín-ud-dín Abul Hasan, urdsky ابوالحسن یمینالدین خسرو, hindsky अमीर ख़ुसरो, známý jako Amír Chosrau Dihlaví (1253, Patijálí - říjen 1325, Dillí) byl indický súfistický básník, mystik a učenec.[1] Byl synem tureckého úředníka a indické matky, žákem mystika Nizámuddína Auliji.[2] Básně psal převážně v perštině, ale několik jich vytvořil i v hindustánštině. Je mu připisováno založení sufistického hudebně-poetického žánru qawwali, stejně tak to byl zřejmě on, kdo do indické kultury vnesl žánr zvaný ghazela. Psal hojně i kasídy. Působil na dvoře sedmi sultánů během sultanátu v Dillí, většinu básní dedikoval sultánu Alánddín Muhammedšáh Childžímu (1296-1316). K jeho vrcholným dílům patří sbírka Šehāb-al-dīn Maḥmera Badāʾūnī. Psal i romantické eposy (Širín u Chusrau, Madžnún va Lailá), básně mystické: Matla-ul-anvár (Východ hvězd), Áinei Iskandarí (Zrcadlo Alexandrovo) i lyriku: Tuhfat us-sigar (Dar mládí), Vasat-ul-haját (Střed života), Gurrat ul-Kamál (Lesk dokonalosti), Bakijjei nakijje (Čisté zbytky). Novinkou v perské literatuře je Amírovo literární zpracování osudu současníků, nejlepší prací tohoto druhu je příběh lásky syna sultána Childžia Chizrchána s gudžerátskou princeznou Duvalrání (Kissei Chizrchán u Duvalráni). Amíra lze označit i za předchůdce politické epiky, například jeho kniha Miftáh-ul-futúh (Klíč vítězství) je poetickým líčením schůzky dilijského sultána s jeho otcem, bengálským panovníkem.[3] Někdy je mu připisováno autorství slovníku Ḳhāliq Bārī, v němž je vysvětlován význam perských, arabských a hindustánských slov. Amír je někdy přezdíván "indický papoušek".[4]
Překlady do češtiny
[editovat | editovat zdroj]- Marie Majerová - Hátifí, Nizámí, Chosru Dehlevi (=Amír Chosrau Dihlaví): Příběh Behráma Gura a Růžového líčka : perské pohádky. Dle francouzského překladu A. Locoina de Villemorin a Dra. Mirza Chatil-Chana, Ilustrace: Josef Rejsek, grafická úprava: Miloš Klicman, KDA, sv. 121. Praha: Kamilla Neumannová, 1915
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amir Khusrow na anglické Wikipedii.
- ↑ Amír Chosrau Dihlaví. leporelo.info [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28.
- ↑ AMÍR CHUSRAU (1253 – 1325) – Sahadža jóga. www.nirmala.cz [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Amír Chusrau Jamín-ud-dín AbulHasan – Oťásek Vocásek. otasek.pravnickyslovnik.cz [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ indoperská literatura, přehled vývoje perské literatury v indickém prostředí - CoJeCo.cz - Vaše encyklopedie. cojeco.cz [online]. [cit. 2017-07-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Amír Chosrau Dihlaví na Wikimedia Commons - Heslo v Encyklopedii Iranica
